11 izolovaných bicích tracků od rockových bubenických legend
Poslechněte si 11 skladeb s odděleným bubnovým trackem.
Světově proslulé bicí tracky je nekonečný tunel, v kterém bychom se mohli vrtat do nekonečna, ale jako výchozí bod pro vaše hledání na YouTube jsem sestavil 11 skladeb, z nichž každá je známá svou brilantností v bubnování, dokonalým zvukem bubnů nebo v mnoha případech obojím. Připravte si sluchátka a připojte se k nám, ponoříme se do detailů jednotlivých groovů, tak jak jsme je mnohy dříve neslyšeli.
The Beatles: Come Together
Nechceme debatovat o tom zda „byl Ringo dobrý ? “ a ani vy byste to při poslechu neměli vnímat. Tady je jeden z jeho nejslavnějších beatů kde můžete slyšet jedinečnost Ringovy hry, počínaje těmi silně tlumenými, hlubokými, kulatými tomy, které znějí stejně jako samply. Ringův levoruký rodokmen je zde rovněž patrný, když sestupuje mezi tomy, jasně vede levou rukou a nevědomky způsobuje bubeníkům coverů potíže.
Queens of The Stone Age: A Song For The Dead
Když byl Dave Grohl rozčarován pokrokem během nahrávání čtvrtého alba Foo Fighters One By One, odletěl, aby se připojil ke kapele Queens Of The Stone Age ve studiu a následně i na turné. Výsledkem byly tracky, asi jedny z největších v jeho kariéře, které ukázaly Grohlově hře více techničnosti než přístup „keep-it-simple“, který předváděl v Nirvaně a Foo Fighters. Vrcholem je asi Song For The Dead s Grohlovým úvodním sólem, částečně vypůjčeným ze Slip It In od Black Flag. Veršový groove vás zasáhne podobně, jako jeho bratranec z Foxey Lady. Grohlovy náhodné výplně a neúnavné jednotlivé tahy na konci písně z něho dělají jeden z jeho největších bubnových výkonů na desce.
Toto: Rosanna
Tohle je asi jeden z nejvíce napodobovaných, ale taky nepochopených groovů v historii bubnování. Studiové eso, Jeff Porcaro ho možná nevymyslel – tato zásluha je z velké části na straně Bernarda Purdieho, nicméně na Rosanně od Toto nám studiové eso Jeff Porcaro dal jeden ze svých největších darů. Umožnil nám slyšet groove, kde se v jeho syrové podobě odhaluje jeden z nejdůležitějších prvků tvorby stěžejního paternu. Jeho strašidelné 16tinové triolové snare noty bývájí často neřešitelným problémem.
Red Hot Chili Peppers: Give It Away
Když poznáte skladbu podle pouhých tří úderů na začátku skladby, je jasné, že to je o něčem. Red Hot Chili Peppers měli štěstí, když se rozhodli nahrávat ve studiích 'Mansion' Ricka Rubina. Album Blood Sugar Sex Magik bylo první z následujících šesti alby, které v tomto studiu natočili. Bubny Chada Smithe dosud na žádných nahrávkách nezněly tak dobře. Zvuk bicích je kontrastem k tomu, co bylo dříve, je zbavený silně hradlových snarů ve prospěch přirozenějšího zvuku místnosti. Izolovaný bubnový track skladby skutečně ukazuje údernost bubnu, výbušné praskání paličky i ten obrovský zvuk místnosti. Bohužel není známo, jaký snare v písni použil, předpokládá se ale, že Chad během nahrávání hrál na snare Tama Bell Brass, Brady a Ludwig Black Beauty. Ať už to je kterýkoliv, je radost to poslouchat!
Led Zeppelin: Fool In The Rain
Ano, jsou to trojité údery na tom i basový buben, bicí sóla i tóny Bonhamových trojitých úderů do basového bubnu, které rozbíjejí kotníky. Tyto výsledky staví Bonhama vedle Bernarda Purdieho a Jeffa Porcara mezi mistry rytmu. Po příšerném úvodu a počítání dob nás Fool In The Rain vezme na groovovou jízdu, na kterou byste si mohli nastavit hodinky, než se akcenty na činelech rozběhnou těsně za hranicí 1:30. Pokud jste měli potíže slyšet nebo zacvičit tento rytmus, poslechněte si ho izolovaně v této nahrávce a nechte se fantastickým zvukem přenést do místnosti s nejlepším rockovým bubeníkem všech dob.
Stevie Wonder: Superstition
video nejde vložit, musíte si jej přehrát na You Tube ZDE
Je dobře známo, že bubeníkem, který nás v této nahrávce zásobil domáckým intrem a beatem, nebyl nikdo jiný než sám Stevie Wonder. A rozhodně to není žádný troškař ! Překonejte složité, vyvíjející se intro hi-hat jednou rukou a jste v rytmu. Pokud si myslíte, že tohle je zpomalená čtyřdobá diskotéka od začátku do konce, tak jste to asi hráli špatně. Tóny basových bubnů vyskakují z masky úmorné basové linky a Stevieho výplně na konci refrénu jsou už mnohem jasnější. Je to rozdíl ve všech ohledech: pocit, orchestrace a typický funkový snare i zvuk hi-hat, o kterém máme pocit, že by mohl být celoživotní snahou o správnou interpretaci!
Rush: The Strangiato Villa
video nejde vložit, musíte si jej přehrát na You Tube ZDE
Bubenická komunita ztratila na začátku roku 2020 jednoho z předních bubenických es. Tato izolovaná skladba je důkazem, že Neil Peart byl jedním z nejdůležitějších bubeníků všech dob. Mnohými je považován za jeden z nejlepších Neilových momentů, úvodní hi-hat/snare beat, který je sám o sobě tréninkem výdrže. Neil Part – kanadský průkopník progresivního rocku – přináší kombo ride/snare paradiddle, které zní funky jako každý vzácný groove breakbeat. Na konci skladby je těžké uvěřit, že jsme poslouchali devět minut.
Blink 182: Adam's Song
Co se stane, když vezmete rychlost a sílu punku, smícháte ji s ozdobami Stewarta Copelanda, přidáte nějaký hip-hopový groove a pochodové kousky ? Pouze poškrábeš povrch bubnování Travise Barkera. Barker se zaparkoval na trůnu Blink uprostřed turné, zatímco podporoval kapelu s bláznivými ska funstery The Aquabats a následně předvedl party, které patřily k těm nejvlivnějším za poslední dvě dekády. Adamova píseň není jeho nejrychlejším vystoupením, ale stále je to obtížná a nabitá část, která předvádí slušný průřez tehdejším stylem Travise Barkera. Legenda říká, že Barker začal a dokončil celé své bubnování na albu Enemy Of The State za pouhých osm hodin, což není špatné na jeden den v práci !
The Police: Message In A Bottle
"Na zadním rytmu jede Ride a Bell, hlavním motorem je ten Ride, který jsem viděl u bubenků v lounge kapelách, kde se pokoušejí hrát s čímkoli jiným, co se děje kolem." řekl k tomuto groove Steve Copeland v roce 2012. Když jsou bicí stopy v izolaci, naučíme se pár věcí, za prvé k přesné replikaci groove bude zapotřebí více než čtyři končetiny. Dále to je zvuk Copelandového snare, který bývá popisován jako "zalomený", ve skutečnosti je bubínek naladěn tak, že jej vnímáme velmi zřetelně. Jedním z nejzajímavějších bodů této písně je však to, jak úplně vypustí snare během druhé sloky bez újmy na groovu písně.
Metallica: Enter Sandman
Dobře, mohli jsme vybrat složitější příklad Larsovy hry, my jsme se však rozhodli pro píseň, která posunula kariérní cestu kapely. Toto stejnojmenné, neboli Černé album, je mistrovským kouskem nahrávání bubnů a opět potvrzuje, že snare Tama Bell Brass je opravdová legenda. Metal jako AC/DC řídkost bicích partů dává tomu obrovskému zvuku z One On One Studios prostor k dýchání. Producent Bob Rock a inženýr Randy Staub očividně strávili týdny jen na nastavení zvuku soupravy.
Slayer: Angel Of Death
Když posloucháme Davea Lombarda bez naříkajících sól a těžkých rytmických kytar jsou izolované bicí stopy pro Slayer's Angel Of Death dostatečné k tomu, aby téměř u každého vyvolaly syndrom podvodníka. Přesnost kopáků a absolutní síla jejich podání není při poslechu celé skladby tak jednoznačná, ale u této skladby 35 let po nahrání, nám stále padá čelisti při poslechu tohoto partu. Je neuvěřitelné jak Lombardo elegantně klouže kolem těch Octobanů a tomů, než se pustí do náporu dvojité síly pedálů je naprosto úžasné !
*převzato z portálu Music Radar, přeložil a připravil Ivo Honajzer